Tak trošku nostalgie je občas potřeba. Vzpomenu zde na pár her, která jsme jako děti hrávali a budu jen a jen doufat, že zde naleznou inspiraci i dnešní rodičové. Ti tyto hry naučí své děti a klidně s e k nim mohou přidat. Vždyť pohyb na čerstvém vzduchu myslím ještě stále není škodlivý.

Většinou stačil míč a už se hrála „Vyvolávaná“. Hráči stojí v kruhu a jeden z nich vyhodí míč co nejvýše, přičemž řekne hlasitě jméno toho, kdo jej má chytit. Ten musí míč získat, zatímco ostatní prchají na všechny strany. Když vyjmenovaný míč chytí, zařve „Stop“ a všichni zůstanou stát. Jen se otočí tváří k tomu, co má míč. Ten si zvolí kohokoli z hráčů, nejlépe toho, co je nejblíže, neb nestačil daleko utéci. Ten udělá se sepjatých rukou kruh a vyvolaný se do něj musí trefit. Povede-li se mu to, má tento hráč „s kruhem“ mínusový bod. Hráč, který trefil plusový. Trefený hráč pak znova hází a vyvolává někoho jiného, a tak stále dokola. Hráči se mohou dohodnout na třech krocích k tomu, co má udělat z rukou koš. Ale nemusí. Nechytí-li vyvolaný míč, má bod mínus a hází on.
Další hra byla vybíjená, jejíž pravidla snad každý zná a nebude je zde tedy ani uvádět. Klasická školka s míčem byla hra více pro děvčata, kluci hráli fotbal, který mne však nebavil a neuměl jsem ho.
Nebyl-li míč, hrál se Krvavý dědek. Hráči obcházejí vyvoleného, který je krvavým dědkem a říkají říkanku o hodinách. První hodina odbila a lampa stále svítila atd. atd. Jen dědek a jeden z okolo chodících ví, ve kterou hodinu se má dědek probudit, a když je tato hodina řečena, dědek musí z bobku vystřelit a snažit se někoho polapit. Když se mu to povede, stává se lapený dědkem. Ten si vybere někoho, s kým si smluví potichu hodinu probuzení a hraje se stále dokola.

A na závěr ještě ruská honička. Proč ruská top nevím. Je to v podstatě normální hra na honěnou s tím, že na cestě nebo někde je umístěno prkno na špalku položeném nadél. Na tomto prkně je volitelný počet dalších kousků dřevěných hůlek, klacíků nebo co je po ruce. Vtip je v tom, že tak vzniká mini houpačka a ten kdo má babu si musí pohlídat, aby mu někdo šlápnutím nevystřelil hůlky do vzduchu. Hráč s babou nesmí babu předat, pokud jsou klacky rozházené. Jen tehdy, pokud jsou uklizeny na prkýnku. Je to tak trochu i hra na taktiku.
Tak, rodiče, oblékněte své ratolesti a hurá ven.