Dneska si už život bez internetu, sociálních sítí, vyhledávačů, zpráv, videí nedokážeme zkrátka představit. Naše každodenní činění je už tak pevně spjato s internetem, že pokud by vypadl na více než hodinu, celý svět se nám zhroutí do chaosu postapokalyptické budoucnosti, stát přestane fungovat a policii a pořádek nahradí motorové gangy a chaos. Pravda, nebude to asi tak hrozné, jak se popisuje, ale určitě by takový dlouhodobý shutdown internetu představoval plošný a závažný problém pro celou populaci. To je ale pohled nás, Evropanů nebo Američanů, kteří mají internetové připojení skoro jisté. Jsou země, kde je stále internet neprobádané území a lidem by ani tak moc nechyběl.
 
V Americe kvůli chybě v telekomunikaci u největšího poskytovatele internetu došlo asi k devadesáti minutému pozastavení internetových aktivit k naprostému chaosu, neboť nešly poslat ani emaily, ani bankovní převody, nešlo kontrolovat sociální sítě a většina lidí zmeškala i nejnovější memes. Co je ale důležitější, než velmi vzácná a takto závažná porucha, jsou nejnovější pokusy světových vlád omezit internet na svých území. Internet totiž v zemích jako je například Írán slouží jako jediné pojítko s demokratickým světem a vládní aparát se proto obává, vzhledem k novoročním nepokojům a protestům, že by mohl sloužit jako zdroj vzpoury a revolty obyvatelstva proti vládnoucí teokratické elitě, která vyplnila vakuum po odstoupení a exilu posledního Šáha. Stále tužší represe šíitské vládnoucí vrstvy zapříčinily velké pozdvižení mezi populací. Do ulic ale také vyráží spousta přívrženců islámské republiky a chystá se tedy k velmi závažným problémům, které bude muset tato novodobá Persie čelit.
 
A není to pouze Írán, který se snaží internet omezit nebo naopak úplně zrušit. Například Čína je proslulá plošnou monitorizací a cenzurou internetu a všech protivládních webů a výroků a perzekucí těch, kteří se odváží vystupovat proti vládnoucí komunistické straně. Schyluje se k zajímavému období, kde se naplno ozkouší síla internetu a jeho skutečná svoboda.