Vzpomínáte si na českou komedii Jak básníkům chutná život? Hlavní hrdina se tam vysmívá plánování v životě. Ale je plánování špatné? Určitě se snáze žije lidem, kteří si život dokáží naplánovat. Nejde o to vypracovat přesný plán a striktně trvat na jeho dodržování, ale určitě není od věci, když máme v hlavě určitý koncept toho, čeho chceme v životě dosáhnout a v jakém zhruba životním období. Také bychom měli mít jasno, jaké budou naše životní priority, jaký životní styl chceme zvolit. Není nic horšího, než když lidé hledají neustále to, co by je uspokojilo a jejich život je jeden velký zmatek, který bohužel předávají vlastním dětem. Je dobré, když to mají už mladí lidé v hlavě trochu srovnané. Pojďme se podívat na jednotlivé fáze dospělého života.
 

Životní fáze

• Mládí.Toto období nemají rodiče příliš v lásce, protože v tomto období mladí lidé opravdu nezodpovědně experimentují. Nicméně není třeba zase vše dramatizovat. V mládí si mají lidé užívat. Pokud si nebudou užívat v mládí, později budou mít pocit, že jim něco uteklo a může být zle. Nicméně je vhodné, když rodiče mladé pošlou hezky do světa. Čím více budou mít pocit zodpovědnosti za vlastní život, tím méně budou mít prostor pro extrémy.
• Mladá dospělost.Období, kdy je dobré zapustit kořeny. Mnozí lidé to vnímají v současné době jako prodloužené mládí, ale jen tím marní své nejlepší roky. Je vhodné vybudovat si dobrou pozici v zaměstnání, vybudovat domov a zplodit děti. Právě to poslední mladí lidé odsouvají a pak je jim hodně přes třicet a najednou to nejde. Z biologického hlediska je to ovšem právě nyní vhodné.

• Střední dospělost.Období budování. Vychováváme novou generaci, v zaměstnání získáváme stále silnější pozici, vytváříme mnoho hodnot. Jedná se o nejproduktivnější období v lidském životě.
• Zralost.V tomto období odcházejí děti z domova. V práci začínají mít navrch ti mladší. Je to období, které může provázet frustrace. Zároveň můžeme svou pozornost upnout k jiným hodnotám.
• Stáří.V tomto období víme, že životní styl už nemůžeme změnit. Jsme na konci cesty. Někdy nejsme z vlastního života úplně nadšení a je třeba se s tím smířit a umět odevzdat životu to, co se nám úplně nepodařilo.